Co je to vlastně přejídání?

Ing. Hana Málková, PhDr. Iva Málková

V první řadě bychom přejídání mohli rozdělit na objektivní a subjektivní.  Objektivní je takové, kdy toho skutečně sníme více, než by naše tělo potřebovalo. Toto množství je samozřejmě pro každého individuální, jiné bude pro aktivního dvoumetrového sportovce a jiné pro drobnou ženu.

Často (především u hubnoucích) se však jedná pouze o přejedení subjektivní, kdy toho reálně nesníme mnoho, ale v našich myšlenkách a emocích to vyhodnotíme tak, že jsme se přejedli. Extrémem je mentální anorexie, kdy už jako přejedení může postižená osoba vnímat to, že si třeba místo 2 koleček okurky vzala 4.

Přejídání se dá chápat opravdu z mnoha pohledů, tak se pojďme podívat, za jakých všech situací může být o přejídání řeč.

Přejídání jako dlouhodobý nadbytečný příjem energie

Pokud dlouhodobě přijímáme více energie, než jsme schopni vydat, naše hmotnost postupně narůstá. Funguje zde základní princip zachování energie.

Často se takto člověk může přejídat, aniž by si to vůbec uvědomoval.  Jídlo a velikost porce nijak zvlášť neřeší, žádný pocit přejídání si neuvědomuje a hmotnost pomalu roste. A zjistí to zpravidla až tehdy, když se nevejde do kalhot a číslo na váze ukáže o několik kilogramů více.

Co s tím?

Pokud chceme mít stálou hmotnost, je potřeba mít denní energetický příjem a výdej v rovnováze. Pokud chceme hubnout, je potřeba dosáhnout nerovnováhy. To znamená buďto ubrat na příjmu (jídle), nebo přidat na výdeji (pohybu), ideální je samozřejmě kombinace obojího.

Pokud byste si chtěli spočítat váš denní energetický příjem a orientačně zjistit, jestli je v rovnováze s vaším výdejem, doporučujeme vyzkoušet program Sebekoučink. 

Krátkodobé jednorázové přejedení

Tento stav zná asi každý z nás. Ať už se jedná o nějakou speciální příležitost, oslavu, raut, návštěvu apod., nebo i běžný den, někdy toho zkrátka sníme více, než naše tělo potřebuje.

Co s tím?

Abychom přibrali 1 kg tuku, museli bychom sníst asi 25 000  kJ nad svůj denní limit. Takové množství energie odpovídá například 7 velkým pytlíkům chipsů nebo 10 balením slaných arašídů či 50 chlebíčkům s bramborovým salátem nebo 11 tabulkám čokolády, což se zřejmě málokomu naráz povede sníst. Jedno přejedení tedy rozhodně neznamená, že ihned přibereme, to se stane až když denní limit přijímané energie překračujeme dlouhodoběji. Pokud se tedy přejíte jednou a hned následující den se vrátíte k běžnému režimu, nic to neznamená.

Pokud se to stává jen opravdu výjimečně při nějaké zvláštní příležitosti, není to žádný problém a k životu to patří. A jak bylo řečeno, nárůst hmotnosti to nezpůsobí. Důležité je si tento fakt uvědomovat a takové přejedení si nijak nevyčítat.

Pokud by se však jednalo o pravidelně se opakující situace, je vhodné se naučit zvládat je lépe.

Přejídání ze stresu, nudy

Rozčílí vás v práci šéf, neukázněné děti nebo nepořádek, který vás doma čeká po příchodu z práce? A saháte v této situace po čokoládě nebo jiném jídle? Nudíte se a automaticky hledáte v ledničce nebo skříni, co byste slupli?  Pokud přejídání nemáte spojené jen se zvláštními příležitostmi a opakovaně jídlem řešíte například nudu, stres nebo jiné emoce, je vhodné se tyto návyky odnaučit a postupně pracovat na tom, abyste tyto situace řešili jinak než jídlem. 

Co s tím?

Identifikujte situace, které u vás vedou k přejídání, a najděte si nějakou alternativní činnost (ideálně neslučitelnou s jídlem), kterou budete v těchto situacích vykonávat.

Pokud se vás tento problém týká, doporučujeme online kurz Hubnutí na míru se STOBem nebo brožurku Chci změnu. Jak na psychiku? 

Pocit těžkosti v žaludku

Někdy se můžeme cítit přejedeni, aniž bychom toho snědli nějak výrazně více. Může se tak stát, pokud si dáme nějaké těžce stravitelné jídlo, nadýmavou potravinu, nevhodnou kombinaci jídel, nebo nám to zkrátka z nějakého důvodu "nesedne" a cítíme těžkost v žaludku.

Co s tím?

Pokud se to stane jednou za čas, není třeba to nijak řešit, pokud by se to však opakovalo častěji, může už to značit nějaký problém (např. alergii, intoleranci, onemocnění trávicího traktu) a bylo by určitě vhodné navštívit lékaře.

Přejedení pouze v naší hlavě

Jedná se o v úvodu zmiňované subjektivní přejedení, kdy můžeme mít pocit přejedení, aniž bychom se reálně opravdu přejedli. Tento pocit si vytváříme v naší mysli v důsledku nevhodných myšlenek, kdy toho sníme (třeba i jen o malinko) více, než jsme si plánovali a vyhodnotíme to jako přejedení. Může to být jen malá sušenka nad plán, nebo i třeba jedna brambora navíc, která u nás spustí tyto negativní myšlenky.  Pokud bychom se na to ale podívali racionálně, ta jedna brambora nebo malá sušenka je opravdu zanedbatelná. 

Takovéto uvažování by mohlo v dlouhodobém horizontu vést až k psychickým poruchám, jako je například mentální anorexie. Dávejte si na něj tedy pozor.

Co s tím?

Je potřeba si pamatovat, že není nutné být vždy 100%. Pokud si jídelníček hlídáte, třeba i zapisujete v programu Sebekoučink, neberte hned jako selhání, pokud vám nesvítí všechny semaforky zeleně (pro neznalé Sebekoučinku neplníte váš limit a odchýlíte se o něj o více než 10 %).

Buďte spokojeni i s oranžovými semaforky, jinak řečeno, nebuďte vždy 100%, ale pochvalte se, pokud budete i 80%. :-)   

Přejídání jako psychická porucha

I přejídání samo o sobě může být psychickou poruchou. Taková psychická porucha se nazývá záchvatovité přejídání až bulimie a je definovaná jako konzumace většího množství jídla než je obvyklé, a to v krátkém časovém období (konkrétně méně než 2 hodiny), přičemž během záchvatu pacient naprosto ztrácí kontrolu nad svým jídelním chováním, tedy není schopen kontrolovat množství snědeného jídla, ani příliš nerozlišuje mezi jednotlivými potravinami.

Člověk s touto poruchou po takovémto záchvatu často prožívá silné pocity viny a znechucení, případně depresivní stavy. U bulimie se navíc vyskytuje snaha o odstranění velkého příjmu potravy např. zvracením nebo projímadly. Aby mohla být člověku diagnostikovaná tato porucha musí se u něj takovéto chování objevovat minimálně 2 krát týdně po dobu půl roku.

Co s tím?

Jedná se o závažné psychické poruchy a pokud by se vás něco takového týkalo, tak je nutné tento problém řešit s psychologem.

Pokud se vám ale jen občas stane, že naráz sníte třeba jednu tabulku čokolády nebo pytlík chipsů, jistě to není ideální, ale o poruchu příjmu potravy se nejedná.

Co říci závěrem?

Jak vidíte, přejídání je skutečně široký pojem, pod který se skryje mnohé. Ani v jednom případě se však nejedná o správný a zdravý přístup k jídlu.

Zkuste se v první řadě zamyslet, jestli třeba někdy vaše přejedení není pouze subjektivní a netrápí vás zbytečné výčitky, bez kterých by byl život veselejší. :-)

Za druhé si uvědomte, že i objektivní přejedení k životu jednou za čas patří a opět by se mělo obejít bez výčitek.

A pokud se u vás přejídání objevuje častěji, sledujte dál články a příspěvky v tomto měsíci a trénujte své lepší jídelní návyky. :-)